Kde začíná zlodějina, aneb Londýnské Soho

Legální krádeže v Soho ...

Sobotní večer začal celkem v pohodě. Šli jsme se spolužáky a několika dalšími lidmi do německé hospody. Minulý tden jsme totiž navštívili jednu českou hospodu na West Hampstead, kde se mým anglickým přátelům velice líbilo. Budvárek, Becherovka a vepřo-knedlo-zelo jsou zaručeným receptem na skvělý večer. Následujícího dne jsme se rozhodli, že takhle jednou za čas budeme navštěvovat různé „národní“ hospody v Londýně s tím, že nakonec vybereme tu nejlepší a uspořádáme tam velkou pařbu. Pro tento týden jsme si vybrali německou hospodu - Bavarian Beerhouse na Old Street.
Bavarian Beerhouse je na první pohled celkem ušmudlaná knajpa. Kolem chatrných dřevěných lavic a stolů pobíhají nepříliš pohledné německé servírky a zápach česneku vás praští do nosu už před vchodem. Když se však člověk rozsedí a dá si dva tupláky, hned je veselejší a spokojeně si podupkává do rytmu německých cajdáků. K tomu klobáska se zelím, dobrá parta … a když se to pak zaleje jednou či dvěmi Jägerbombs (Jägermeister s RedBullem), i servírky se zdají o něco hezčí.
Německý Beerhouse zavírá v jednu v noci. Většina našich známých se po zavíračce coby slušní občané odebrali do svých kolejí a domovů. Zůstali jsme pouze já a Johny a pokoušeli jsme se u baru sbalit jednu pohlednou němku. Za chvilku jsme už seděli s bandou němců ve dvou taxících a za zpěvu německé, české, anglické a ruské hymny jsme se řítili do Soho za další zábavou.
Většina klubů v Soho zavírá okolo druhé hodiny ranní. Klub Metra na Leicester Square sice zavírá až ve čtyři, je však proslulý nepříliš vysokou úrovní hudební produkce. Přemlouval jsem své německé kolegy abychom se vydali někam jinam, jelikož se mi nechtělo platit 10 liber vstupné za dvouhodinové týrání uší a předražené pití. Ovšem Němci už byli nadraní a moje námitky jim byly lhostejné. Promotér nám navíc tvrdil, že v ceně vstupného je koktejl zdarma. No jo, co se dá dělat. Pojďme dovnitř.
Prošli jsme detektorem kovů, nechali se prohledat, zaplatili deset liber, sešli schody a hurá k baru.
"Dobrý večer, promotér nám slíbil koktejly zdarma. Já si dám mojito ... Johny, co si dáš?"
"Moment sir, asi máte mylné informace," zpražil mě barman.
"Cože?"
"Žádnou takovou akci tu dnes nemáme."
"Aha."
Hlavou mi proběhlo několik scénářů: a) Najít promotéra a přinutit ho, aby nám šel domluvit koktejly. b) Požádat o vrácení vstupného a odejít. c) Vykašlat se na to a objednat tři dvojité Jägermeistery.
"Tři dvojité Jägermeistery, please!"
"Ok, sure. Tady to máte. £28,60 prosím."
"Kolik?" Snad jsem se přeslechl.
"£28,60, sir."
Chvíli jsem se vzpamatovával a příslušné bankovky odevzdaně odevzdal barmanovi.
Johny nechtěl zůstat pozadu, takže hned objednával další. Nadi, naše němka, už Jagera nechtěla, takže objednal jen dva panáky, tentokrát malé.
"13 liber, sir."
"What the f... ? To si snad děláte srandu, ne?" rozčiloval se Johny.
"Panák je za šest pade, dvojitý za devět dvacet," vysvětloval barman.
"Moment, moment," vložil jsem se do konverzace. "Třikrát devět dvacet je snad £27,60, ne?"
"I'm sorry, sir. Třináct liber prosím."
Johny vysolil svých třináct liber, kopli jsme Jägery a skočili na parket. Až teď jsem vlastně začal vnímat hudbu, což se nakonec ukázalo jako velká chyba: minuta We Don't Need No Education od Pink Floyd, minuta Billy Jean od Jacksona následovaná minutovým úsekem nějaké R'n'B skladby. A tak to šlo dál a dál. DJ prostě hrál asi minutové úseky naprosto nekompatibilních písní, ať už z hlediska stylu nebo rytmu. Člověk se rozpařil na Jacksona a vzápětí se musel lehce vlnit do rytmu R'n'B. Prostě hrůza. Po půl hodině jsem se Johnymu s Nadi omluvil a vyrazil domů. Sice mi bylo líto nechat je o samotě (Nadi byla velmi sympatická a Johnymu se očividně líbila), ovšem než si nechat ničit sluch a psychické zdraví takovým hudebním paskvilem a vycinkat se z peněz kvůli několika drinkům ... to radši pojedu domů sám.
Pokud tedy budete někdy chtít zažít opravdu zábavnou club-night v Londýně, velkým obloukem se vyhněte klubu Metra na Leicester Square. Je to fakt hudební tragédie a čistá zlodějina.

Metra's a no-go-zone!