Vulgarizace společnosti a lidská povaha: Hrozí nám zánik?
Víte, žádná společnost nikdy nevznikla plánovaně, tj. nějakým zásahem shora. Jistě, v minulosti bychom našli několik pokusů o vytvoření naprogramovaných společností (vzpomeňme na komunismus), ovšem tyto společnosti nikdy nepřežily více než sto let. Společnosti vznikají a zanikají spontánním vývojem.
Petr často přirovnává posledních pár desetiletí Římské říše k dnešní Evropě, či euroamerické civilizaci. Římani si prý ke konci impéria na své území pozvali Vizigóty a další kmeny za účelem vytvoření nárazníkového pásma v pohraničních oblastech Říše. Kmeny se usadily v pohraničí, mísily se s místním obyvatelstvem a tím i měnily podstatu Římské kultury, zvyky a jazyk Římanů. Římská společnost se zvulgarizovala. Vládci Římské říše už pak nebyli schopni držet stále více různorodé obyvatelstvo bez národního cítění pohromadě a impérium zaniklo. Petr často argumentuje, že podobný proces nastává v naší civilizaci dnes. Zvýšená míra migrace prý zanedlouho rozloží kořeny euroamerické civilizace, která pak podlehne vlivům mnohem více stmelených kultur Arabů či Číňanů.
Podle mě má pravdu jenom částečně. Zřejmě se nemýlí v tom, že naše kultura a jednotlivé národní státy ztrácejí na soudržnosti. Ovšem narozdíl od doby před 1600 lety je tento trend vývoje dnes společný celému světu. Žádný národní stát už není izolován hranicemi jako tomu bylo kdysi dávno, alespoň tedy v našem vyspělejším světě. Lidé dnes migrují do jisté míry všude, stejně jako globalizace ovlivňuje lidi na celé planetě více či méně rovnoměrně. Ať už jde o chudého afrického rolníka, který díky poptávce po alternativních pohonných hmotách pěstuje namísto tykví biodieslové rostliny, anebo o hamburského obchodníka, který od něj bionaftu kupuje, všichni se postupně stáváme obyvateli globální vesnice. Žádné nárazníkové pásmo už není třeba, jelikož není koho odrážet. Svět je čím dál více propojený a žádný kolaps díky ztrátě národních kultur nehrozí, neboť všichni ztrácíme své národní kultury současně. Spontánní zánik euroamerické civilizace nám tedy v důsledku vulgarizace (ztráty kultury) nehrozí.
Proces, který dnes sledujeme, by se spíše dal označit za spontánní vznik globální civilizace na úkor místních a národních kultur. Každý stát si snad dnes již uvědomuje, že k dosažení vyšší životní úrovně svých obyvatel je třeba otevřeného, férového a fungujícího mezinárodního obchodu bez zbytečných bariér. Čína i arabský svět jsou si moc dobře vědomi toho, že je lepší s Evropou a Amerikou obchodovat, než ji ničit. Díky nově získaným konkurenčním výhodám, které se vynořily díky finanční a následné hospodářské krizi dnes Východní civilizace skupují evropské a americké podniky, stejně jako euroamerické společnosti donedávna skupovaly a vytvářely byznys na Východě. Naše světy se prolínají a v budoucnu splynou mnohem více a hlouběji.
Když však sleduji českou kulturní a politickou scénu, mám pocit, že drtivá většina našich politiků a dalších vysokých představitelů buď nemá o tomto vývoji ponětí, anebo je prostě nezajímá. Média do úmoru rozebírají kauzy Topolánkovy a Dalíkovy vily, Škromach hlásá polopravdy o důchodech a komentátoři tyto kauzy nekonečně rozebírají. Nehorázné škrty na vědu a výzkum, Kodaňský klimatický summit či do nebe volající problémy českého školství jakoby ani neexistovaly. Co z toho vyplývá?
Petr, můj kamarád a apokalyptický věštec v jedné osobě, má smutnou pravdu v jedné věci: společnost se vulgarizuje. A nejenom u nás. Je to celosvětový jev. Lidi nezajímá budoucnost, kultura a vzdělání. Lidi nezajímá ctnost a osvícené myšlenky. Lidi zajímá spotřeba, peníze a bulvár. A není to chyba politiků či kohokoliv nahoře. Není to ani v důsledku migrace. Můžeme si za to sami svým nezájmem a nihilismem. Dnes už národní státy ztratily důvod svou národní kulturu podporovat. Silný národní stát už je zkrátka z hlediska mezinárodních finančních vztahů nepodstatný.
Jen málokdo dnes vyvíjí činnost, která by nějakým způsobem přispívala k zachování kulturního či národního uvědomění a to přestože každý z nás sleduje morálně-společenský úpadek naší společnosti v přímém přenosu. Nečteme politické programy a přitom volíme, nadáváme na globalizaci a přitom se cpeme hamburgery v Macdonaldech a když nám ti nahoře krátí naše svobody, se zívnutím mávneme rukou a jdeme se posadit do hospody či k televizi.
Kde se stala chyba? Nejsme snad schopni naše kultury přizpůsobit novému společenskému řádu? Anebo je jednoduše ztratíme jenom proto, že pozbyly svou hodnotu v mezinárodních (obchodně-finančních) vztazích? Budeme za sto let všichni jíst stejné standardizované jídlo a sledovat stejně standardizované pořady v standardizované televizi? Možná ano. A je to vůbec špatně?
Milan Brlík
"Kauza Drobil" není jen o Drobilovi
Drobil je prvním českým ministrem životního prostředí, který o sobě otevřeně prohlašuje, že dýchá za český průmysl. Dnes se znovu zapsal do dějin jako ambiciózní straník, který patrně shromažďuje pro svou stranu peníze skrze fondy svého ministerstva. Přestože média Drobila v jeho kauze vydatně dusí, jednu důležitou věc zapomínají: Drobil je pouhou špičkou ledovce a v podstatě jen kopíruje zažité praktiky své domovské strany.
Milan Brlík
Sociální dávky na účet
ČSSD se dnes vytasila s celkem rozumně znějícím předvolebním plánem jak zamezit asociálním živlům, aby většinu své podpory utratili za alkohol, cigarety a drogy. Zapomeňme teď na chvíli na skutečnost, že jde o jeden z posledních zoufalých pokusů urvat hlasy voličů pravici, která podle iDnes s nápadem přišla dříve. Podívejme se raději na technický aspekt věci.
Milan Brlík
Prosba o pomoc
Spousta lidí dnes mluví o pravici a levici, což není vůbec překvapivé. Levice a pravice formovaly dějiny až do nedávné minulosti. Zřejmě poslední smysluplný záchvěv napětí mezi levicovým a pravicovým politickým proudem jsme měli šanci zaznamenat v osmdesátých letech. Na jejich úsvitu ukončil Reagan a Thatcherová nadvládu centralizovaných, vládou silně kontrolovaných ekonomik v USA a zejména pak ve Velké Británii. Konec osmdesátých let pak spatřil kolaps komunistických paskvilů v bývalém Východním bloku.
Milan Brlík
Co Čech, to klimatolog
„Co Čech, to muzikant,“ praví známé přísloví. Vzhledem k tomu, co se dnes u nás děje v rámci „diskuze“ okolo klimatických změn, by se také dalo říct: „CO ČECH, KLIMATOLOG“.
Milan Brlík
Veselé povídky pražské I: Pozemky
Jak už to v politice často chodí, když někdo někde vládne příliš dlouho, nedělá to dobrotu. Do takové situace se v poledních měsících a letech začala dostávat pražská ODSka. Kolem Béma, Jančíka a dalších exotů se začali stahovat zlí lidé, kteří se snaží využít jejich pozice k vlastnímu obohacení. Pod známým českým heslem „Nechci slevu zadarmo!“ milým radním chystají spousty sladkých nabídek, kterým se velice těžce odolává. Pavel a jeho kolegové z pražské ODSky se zřejmě tak zamotali do lepkavých sítí penězovodů, že ztratili pojem o realitě a snad si ani nevšimli, že se nad nimi stahují černé mraky.
Milan Brlík
Friťáky z Rakouska a 17. listopad na Trafalgar Square
Pamatuju si, jak naši brečeli u televize a pak byli strašně veselí (a možná i opilí). Pořád mi říkali, že odteď už bude všecko dobré a objímali mě. Bylo mi šest let. Radoval jsem se s nimi, protože jsem už nemusel mít strach ze zlých komunistů. Tehdy jsem se totiž domníval, že komunisti jsou pánové v modrých přilbách a bílých uniformách, kteří se schovávají někde venku v křoví a mlátí lidi černými obušky.
Milan Brlík
Globální oteplování, co prdí krávy a kdy bude konec světa?
Konec světa se konat nebude. Přestože krávy prdí ostošest, planeta se otepluje a Al Gore straší ... aneb jak jsem změnil názor na globální klima.
Milan Brlík
To je absurdní! (Situace koní ve vybraných krajinách)
Úvodem bych chtěl prohlásit, že nemám ke koním kladný vztah a za objekt studia při seminární práci z Geografie zemědělství jsem si je vybral proto, abych k nim cestu nalezl. Věc se má asi následovně. V Kolumbii a v Kazachstánu se v současné době rozmáhá chov koní.
Milan Brlík
Urbanovy nové šaty
Investice do domácí ekonomiky v době krize není špatný nápad - to vám, pane Urban, nikdo nebere. Člověk sice sem tam zaslechne hlasy o tom, že další zadlužování nás prý za pár let uvrhne do krize ještě větší - tito lidé však většinou chápou státní rozpočty jen skrze absolutní čísla na papíře a ne skrze reálné počiny, tj. co se za půjčené peníze pořídí. V současné době probíhá spousta investičních projektů,které ekonomice opravdu pomohou. Ne však šrotovné. Šrotovné jsou spíše takové císařovy nové šaty, po kterých zbydou jen dluhy a oči pro pláč.
Milan Brlík
Klausovy žárovky
Snaha Václava Klause vyčlenit se za každou cenu, strhávat na sebe pozornost a bezhlavě kritizovat všechno okolo nabrala nový rozměr.
Milan Brlík
Nejen o státních maturitách aneb proč je školství tam, kde je
Ve školství je málo peněz. Pokud je někde málo peněz, odcházejí schopní lidé. Pokud odněkud odejdou schopní lidé, stav se nadále zhoršuje. Spirálovitě. Exponenciálně. Trend zhoršování kvality výuky je geograficky nevyvážený. Vesnice trpí mnohem více, než města.
Milan Brlík
ČSSD potřebuje prohrát. Kvůli sobě a kvůli demokracii.
Jak to tak vypadá, ČSSD si svým papalášským vystupováním, bezbřehým populismem a do očí bijící touhou po moci pomaličku, alespoň na nějaký čas, dláždí cestu do propadliště politických dějin.
Milan Brlík
Paroubek jako ikona generačního střetu
Mládí zápasí se stářím o místo na slunci. Paroubek se stal ikonou generačního střetu.
Milan Brlík
Blog je mazaný zevl
Blog je fakt mazaný zevl.
Milan Brlík
Šest dní v Praze v době krize
Šestidenní dovolená v Praze a nepostřehnutelné postřehy.
Milan Brlík
Lásko, nechám Tě zrát a odpočívat
Milan Brlík
Klaus nad Grónskem
Pan Klaus se při přeletu nad zimním Grónskem zamýšlí nad relevancí teorie o globálním oteplování.
Milan Brlík
Zpolitizované globální oteplování
Někteří odpůrci globálního oteplování vehementně odmítají jakoukoliv debatu, zastánci pak v globálním oteplování vidí příležitost, jak sjednotit celý svět pod vlajkou boje proti zlému uhlíku. Odpůrci se většinou staví za pravicové entity jako například americké Republikány či českého Klause, vyznavači pak tíhnou k socialistickým až anarchistickým názorovým proudům a v globálním oteplování spatřují příležitost pro nastolení jakéhosi globálního Slunečního státu.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 42
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2221x