ČSSD potřebuje prohrát. Kvůli sobě a kvůli demokracii.
Zástupci početných řad levicově laděných spoluobčanů se mnou ze začátku zřejmě souhlasit nebudou. Přejí si, aby tým reprezentující jejich ideály vyhrál, a to nejlépe na celé čáře. Samozřejmě, každý si přeje aby zrovna ta „jeho“ strana dosáhla volebního úspěchu, když už ji podpořil vhozením lístku do urny. Chvíle před vyhlášením výsledků voleb jsou často stejně napínavé jako poslední vteřiny nerozhodného sportovního klání a každý volič drží pěsti ostošest; ať už volič z tábora modrých či oranžových, zelených, černých (?) nebo rudých.
Nadcházející volby však pro jednu skupinu voličů možná nebudou až tak napínavé. Letos, v eurovolbách i ve volbách podzimních, bude tato skupina voličů mít pocity smíšené. Jak jistě správně tušíte, milí čtenáři, budou to voliči oranžoví. A vězte, moji oranžoví přátelé, že já sám se považuji spíše za levicově smýšlejícího člověka. ČSSD bych však nevolil ani kdyby mi za každý krok k volební urně zaplatil 30 korun sám doktor Rath.
ČSSD přestala být stranou hájící sociálně-demokratické ideály. ČSSD se stala stranou populistů. Jiří Paroubek, David Rath a jejich souputníci svým vystupováním a veřejnými projevy úspěšně zastiňují aféry svých konkurentů, ať už jakkoli závažné. Dokázali pobouřit veřejnost natolik, že se dokonce stali terčem veřejného ponížení formou „vaječného násilí“.
Obvyklé programy pokrokových sociálně-demokratických stran obsahují například sociální soudržnost, prosazování regionálního plánování, přiškrcení chamtivých korporací a developerů, podporu veřejné dopravy, podporu malého a středního podnikání, investic do lokálních komunit, udržitelný rozvoj a sociálně různorodý design měst a regionů. Od naší ČSSD však slyšíme pouze hesla a populistické sliby: 13. důchod za 6 miliard a více-méně protizákonné vracení třicetikorunových poplatků. V minulých volebních obdobích si v rámci podněcování třídní nenávisti dokonce na malé a střední podnikatele řádně došlápli, čímž názorně ukázali, jak funguje populismus v praxi.
ČSSD není sociální demokracií. ČSSD je stranou populistů.
Jsem přesvědčen, že zmíněné prvky populismu jsou spíše dílem těch několika málo dobře známých příživníků, kteří jsou díky osobní chorobné touze po moci ochotni zaprodat jak svou důstojnost, tak i životy milionů občanů.
ČSSD potřebuje prohrát, aby se obnovila. Pokud nynější vedení prohraje tyto i podzimní volby, vnitřní tlaky ve straně zajistí odstranění nebezpečných živlů jakými jsou Paroubek, Rath, Sobotka a spol. Je pak docela možné, že po tolika letech mocenských půtek čelo ČSSD konečně obsadí kompetentní lidé s rozhledem širším než jejich vlastní pupek.
Proto, milí voliči sociální demokracie, apeluji na vás: umožněte svojí straně prohrát. Umožněte jí obrodu. Posuňte svoji stranu tam, kde levicový volič nemusí mít smíšené pocity při vyhlašování volebních výsledků, kde se za svou volbu nemusí stydět. Dejte hlas jakékoliv jiné demokratické straně. A pokud možno, zvolte stranu menší, čímž zmírníte přílišný posun politiky doprava. A nebojte se zvolit stranu neparlamentní - menší strany za Váš hlas dostanou finanční podporu a hlavně získají sebevědomí, které jim může pomoci v příštích volbách.
Hlasujte proti populismu; dejte hlas demokracii!
Milan Brlík
"Kauza Drobil" není jen o Drobilovi
Drobil je prvním českým ministrem životního prostředí, který o sobě otevřeně prohlašuje, že dýchá za český průmysl. Dnes se znovu zapsal do dějin jako ambiciózní straník, který patrně shromažďuje pro svou stranu peníze skrze fondy svého ministerstva. Přestože média Drobila v jeho kauze vydatně dusí, jednu důležitou věc zapomínají: Drobil je pouhou špičkou ledovce a v podstatě jen kopíruje zažité praktiky své domovské strany.
Milan Brlík
Sociální dávky na účet
ČSSD se dnes vytasila s celkem rozumně znějícím předvolebním plánem jak zamezit asociálním živlům, aby většinu své podpory utratili za alkohol, cigarety a drogy. Zapomeňme teď na chvíli na skutečnost, že jde o jeden z posledních zoufalých pokusů urvat hlasy voličů pravici, která podle iDnes s nápadem přišla dříve. Podívejme se raději na technický aspekt věci.
Milan Brlík
Prosba o pomoc
Spousta lidí dnes mluví o pravici a levici, což není vůbec překvapivé. Levice a pravice formovaly dějiny až do nedávné minulosti. Zřejmě poslední smysluplný záchvěv napětí mezi levicovým a pravicovým politickým proudem jsme měli šanci zaznamenat v osmdesátých letech. Na jejich úsvitu ukončil Reagan a Thatcherová nadvládu centralizovaných, vládou silně kontrolovaných ekonomik v USA a zejména pak ve Velké Británii. Konec osmdesátých let pak spatřil kolaps komunistických paskvilů v bývalém Východním bloku.
Milan Brlík
Co Čech, to klimatolog
„Co Čech, to muzikant,“ praví známé přísloví. Vzhledem k tomu, co se dnes u nás děje v rámci „diskuze“ okolo klimatických změn, by se také dalo říct: „CO ČECH, KLIMATOLOG“.
Milan Brlík
Veselé povídky pražské I: Pozemky
Jak už to v politice často chodí, když někdo někde vládne příliš dlouho, nedělá to dobrotu. Do takové situace se v poledních měsících a letech začala dostávat pražská ODSka. Kolem Béma, Jančíka a dalších exotů se začali stahovat zlí lidé, kteří se snaží využít jejich pozice k vlastnímu obohacení. Pod známým českým heslem „Nechci slevu zadarmo!“ milým radním chystají spousty sladkých nabídek, kterým se velice těžce odolává. Pavel a jeho kolegové z pražské ODSky se zřejmě tak zamotali do lepkavých sítí penězovodů, že ztratili pojem o realitě a snad si ani nevšimli, že se nad nimi stahují černé mraky.
Milan Brlík
Friťáky z Rakouska a 17. listopad na Trafalgar Square
Pamatuju si, jak naši brečeli u televize a pak byli strašně veselí (a možná i opilí). Pořád mi říkali, že odteď už bude všecko dobré a objímali mě. Bylo mi šest let. Radoval jsem se s nimi, protože jsem už nemusel mít strach ze zlých komunistů. Tehdy jsem se totiž domníval, že komunisti jsou pánové v modrých přilbách a bílých uniformách, kteří se schovávají někde venku v křoví a mlátí lidi černými obušky.
Milan Brlík
Globální oteplování, co prdí krávy a kdy bude konec světa?
Konec světa se konat nebude. Přestože krávy prdí ostošest, planeta se otepluje a Al Gore straší ... aneb jak jsem změnil názor na globální klima.
Milan Brlík
To je absurdní! (Situace koní ve vybraných krajinách)
Úvodem bych chtěl prohlásit, že nemám ke koním kladný vztah a za objekt studia při seminární práci z Geografie zemědělství jsem si je vybral proto, abych k nim cestu nalezl. Věc se má asi následovně. V Kolumbii a v Kazachstánu se v současné době rozmáhá chov koní.
Milan Brlík
Urbanovy nové šaty
Investice do domácí ekonomiky v době krize není špatný nápad - to vám, pane Urban, nikdo nebere. Člověk sice sem tam zaslechne hlasy o tom, že další zadlužování nás prý za pár let uvrhne do krize ještě větší - tito lidé však většinou chápou státní rozpočty jen skrze absolutní čísla na papíře a ne skrze reálné počiny, tj. co se za půjčené peníze pořídí. V současné době probíhá spousta investičních projektů,které ekonomice opravdu pomohou. Ne však šrotovné. Šrotovné jsou spíše takové císařovy nové šaty, po kterých zbydou jen dluhy a oči pro pláč.
Milan Brlík
Klausovy žárovky
Snaha Václava Klause vyčlenit se za každou cenu, strhávat na sebe pozornost a bezhlavě kritizovat všechno okolo nabrala nový rozměr.
Milan Brlík
Vulgarizace společnosti a lidská povaha: Hrozí nám zánik?
Česká společnost se vulgarizuje. Mám kamaráda Petra, který vystudoval historii a latinu a rád o sobě říká, že je apokalyptickým věštcem; často srovnává úpadek Římské říše s dnešním stavem západní civilizace. Přestože jeho názory spíše nesdílím, musím mu dát za pravdu, že k určité formě úpadku společnosti dochází.
Milan Brlík
Nejen o státních maturitách aneb proč je školství tam, kde je
Ve školství je málo peněz. Pokud je někde málo peněz, odcházejí schopní lidé. Pokud odněkud odejdou schopní lidé, stav se nadále zhoršuje. Spirálovitě. Exponenciálně. Trend zhoršování kvality výuky je geograficky nevyvážený. Vesnice trpí mnohem více, než města.
Milan Brlík
Paroubek jako ikona generačního střetu
Mládí zápasí se stářím o místo na slunci. Paroubek se stal ikonou generačního střetu.
Milan Brlík
Blog je mazaný zevl
Blog je fakt mazaný zevl.
Milan Brlík
Šest dní v Praze v době krize
Šestidenní dovolená v Praze a nepostřehnutelné postřehy.
Milan Brlík
Lásko, nechám Tě zrát a odpočívat
Milan Brlík
Klaus nad Grónskem
Pan Klaus se při přeletu nad zimním Grónskem zamýšlí nad relevancí teorie o globálním oteplování.
Milan Brlík
Zpolitizované globální oteplování
Někteří odpůrci globálního oteplování vehementně odmítají jakoukoliv debatu, zastánci pak v globálním oteplování vidí příležitost, jak sjednotit celý svět pod vlajkou boje proti zlému uhlíku. Odpůrci se většinou staví za pravicové entity jako například americké Republikány či českého Klause, vyznavači pak tíhnou k socialistickým až anarchistickým názorovým proudům a v globálním oteplování spatřují příležitost pro nastolení jakéhosi globálního Slunečního státu.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 42
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2221x