Kde začíná zlodějina, aneb Londýnské Soho
Sobotní večer začal celkem v pohodě. Šli jsme se spolužáky a několika dalšími lidmi do německé hospody. Minulý tden jsme totiž navštívili jednu českou hospodu na West Hampstead, kde se mým anglickým přátelům velice líbilo. Budvárek, Becherovka a vepřo-knedlo-zelo jsou zaručeným receptem na skvělý večer. Následujícího dne jsme se rozhodli, že takhle jednou za čas budeme navštěvovat různé „národní“ hospody v Londýně s tím, že nakonec vybereme tu nejlepší a uspořádáme tam velkou pařbu. Pro tento týden jsme si vybrali německou hospodu - Bavarian Beerhouse na Old Street.
Bavarian Beerhouse je na první pohled celkem ušmudlaná knajpa. Kolem chatrných dřevěných lavic a stolů pobíhají nepříliš pohledné německé servírky a zápach česneku vás praští do nosu už před vchodem. Když se však člověk rozsedí a dá si dva tupláky, hned je veselejší a spokojeně si podupkává do rytmu německých cajdáků. K tomu klobáska se zelím, dobrá parta … a když se to pak zaleje jednou či dvěmi Jägerbombs (Jägermeister s RedBullem), i servírky se zdají o něco hezčí.
Německý Beerhouse zavírá v jednu v noci. Většina našich známých se po zavíračce coby slušní občané odebrali do svých kolejí a domovů. Zůstali jsme pouze já a Johny a pokoušeli jsme se u baru sbalit jednu pohlednou němku. Za chvilku jsme už seděli s bandou němců ve dvou taxících a za zpěvu německé, české, anglické a ruské hymny jsme se řítili do Soho za další zábavou.
Většina klubů v Soho zavírá okolo druhé hodiny ranní. Klub Metra na Leicester Square sice zavírá až ve čtyři, je však proslulý nepříliš vysokou úrovní hudební produkce. Přemlouval jsem své německé kolegy abychom se vydali někam jinam, jelikož se mi nechtělo platit 10 liber vstupné za dvouhodinové týrání uší a předražené pití. Ovšem Němci už byli nadraní a moje námitky jim byly lhostejné. Promotér nám navíc tvrdil, že v ceně vstupného je koktejl zdarma. No jo, co se dá dělat. Pojďme dovnitř.
Prošli jsme detektorem kovů, nechali se prohledat, zaplatili deset liber, sešli schody a hurá k baru.
"Dobrý večer, promotér nám slíbil koktejly zdarma. Já si dám mojito ... Johny, co si dáš?"
"Moment sir, asi máte mylné informace," zpražil mě barman.
"Cože?"
"Žádnou takovou akci tu dnes nemáme."
"Aha."
Hlavou mi proběhlo několik scénářů: a) Najít promotéra a přinutit ho, aby nám šel domluvit koktejly. b) Požádat o vrácení vstupného a odejít. c) Vykašlat se na to a objednat tři dvojité Jägermeistery.
"Tři dvojité Jägermeistery, please!"
"Ok, sure. Tady to máte. £28,60 prosím."
"Kolik?" Snad jsem se přeslechl.
"£28,60, sir."
Chvíli jsem se vzpamatovával a příslušné bankovky odevzdaně odevzdal barmanovi.
Johny nechtěl zůstat pozadu, takže hned objednával další. Nadi, naše němka, už Jagera nechtěla, takže objednal jen dva panáky, tentokrát malé.
"13 liber, sir."
"What the f... ? To si snad děláte srandu, ne?" rozčiloval se Johny.
"Panák je za šest pade, dvojitý za devět dvacet," vysvětloval barman.
"Moment, moment," vložil jsem se do konverzace. "Třikrát devět dvacet je snad £27,60, ne?"
"I'm sorry, sir. Třináct liber prosím."
Johny vysolil svých třináct liber, kopli jsme Jägery a skočili na parket. Až teď jsem vlastně začal vnímat hudbu, což se nakonec ukázalo jako velká chyba: minuta We Don't Need No Education od Pink Floyd, minuta Billy Jean od Jacksona následovaná minutovým úsekem nějaké R'n'B skladby. A tak to šlo dál a dál. DJ prostě hrál asi minutové úseky naprosto nekompatibilních písní, ať už z hlediska stylu nebo rytmu. Člověk se rozpařil na Jacksona a vzápětí se musel lehce vlnit do rytmu R'n'B. Prostě hrůza. Po půl hodině jsem se Johnymu s Nadi omluvil a vyrazil domů. Sice mi bylo líto nechat je o samotě (Nadi byla velmi sympatická a Johnymu se očividně líbila), ovšem než si nechat ničit sluch a psychické zdraví takovým hudebním paskvilem a vycinkat se z peněz kvůli několika drinkům ... to radši pojedu domů sám.
Pokud tedy budete někdy chtít zažít opravdu zábavnou club-night v Londýně, velkým obloukem se vyhněte klubu Metra na Leicester Square. Je to fakt hudební tragédie a čistá zlodějina.
Metra's a no-go-zone!
Milan Brlík
"Kauza Drobil" není jen o Drobilovi
Drobil je prvním českým ministrem životního prostředí, který o sobě otevřeně prohlašuje, že dýchá za český průmysl. Dnes se znovu zapsal do dějin jako ambiciózní straník, který patrně shromažďuje pro svou stranu peníze skrze fondy svého ministerstva. Přestože média Drobila v jeho kauze vydatně dusí, jednu důležitou věc zapomínají: Drobil je pouhou špičkou ledovce a v podstatě jen kopíruje zažité praktiky své domovské strany.
Milan Brlík
Sociální dávky na účet
ČSSD se dnes vytasila s celkem rozumně znějícím předvolebním plánem jak zamezit asociálním živlům, aby většinu své podpory utratili za alkohol, cigarety a drogy. Zapomeňme teď na chvíli na skutečnost, že jde o jeden z posledních zoufalých pokusů urvat hlasy voličů pravici, která podle iDnes s nápadem přišla dříve. Podívejme se raději na technický aspekt věci.
Milan Brlík
Prosba o pomoc
Spousta lidí dnes mluví o pravici a levici, což není vůbec překvapivé. Levice a pravice formovaly dějiny až do nedávné minulosti. Zřejmě poslední smysluplný záchvěv napětí mezi levicovým a pravicovým politickým proudem jsme měli šanci zaznamenat v osmdesátých letech. Na jejich úsvitu ukončil Reagan a Thatcherová nadvládu centralizovaných, vládou silně kontrolovaných ekonomik v USA a zejména pak ve Velké Británii. Konec osmdesátých let pak spatřil kolaps komunistických paskvilů v bývalém Východním bloku.
Milan Brlík
Co Čech, to klimatolog
„Co Čech, to muzikant,“ praví známé přísloví. Vzhledem k tomu, co se dnes u nás děje v rámci „diskuze“ okolo klimatických změn, by se také dalo říct: „CO ČECH, KLIMATOLOG“.
Milan Brlík
Veselé povídky pražské I: Pozemky
Jak už to v politice často chodí, když někdo někde vládne příliš dlouho, nedělá to dobrotu. Do takové situace se v poledních měsících a letech začala dostávat pražská ODSka. Kolem Béma, Jančíka a dalších exotů se začali stahovat zlí lidé, kteří se snaží využít jejich pozice k vlastnímu obohacení. Pod známým českým heslem „Nechci slevu zadarmo!“ milým radním chystají spousty sladkých nabídek, kterým se velice těžce odolává. Pavel a jeho kolegové z pražské ODSky se zřejmě tak zamotali do lepkavých sítí penězovodů, že ztratili pojem o realitě a snad si ani nevšimli, že se nad nimi stahují černé mraky.
Milan Brlík
Friťáky z Rakouska a 17. listopad na Trafalgar Square
Pamatuju si, jak naši brečeli u televize a pak byli strašně veselí (a možná i opilí). Pořád mi říkali, že odteď už bude všecko dobré a objímali mě. Bylo mi šest let. Radoval jsem se s nimi, protože jsem už nemusel mít strach ze zlých komunistů. Tehdy jsem se totiž domníval, že komunisti jsou pánové v modrých přilbách a bílých uniformách, kteří se schovávají někde venku v křoví a mlátí lidi černými obušky.
Milan Brlík
Globální oteplování, co prdí krávy a kdy bude konec světa?
Konec světa se konat nebude. Přestože krávy prdí ostošest, planeta se otepluje a Al Gore straší ... aneb jak jsem změnil názor na globální klima.
Milan Brlík
To je absurdní! (Situace koní ve vybraných krajinách)
Úvodem bych chtěl prohlásit, že nemám ke koním kladný vztah a za objekt studia při seminární práci z Geografie zemědělství jsem si je vybral proto, abych k nim cestu nalezl. Věc se má asi následovně. V Kolumbii a v Kazachstánu se v současné době rozmáhá chov koní.
Milan Brlík
Urbanovy nové šaty
Investice do domácí ekonomiky v době krize není špatný nápad - to vám, pane Urban, nikdo nebere. Člověk sice sem tam zaslechne hlasy o tom, že další zadlužování nás prý za pár let uvrhne do krize ještě větší - tito lidé však většinou chápou státní rozpočty jen skrze absolutní čísla na papíře a ne skrze reálné počiny, tj. co se za půjčené peníze pořídí. V současné době probíhá spousta investičních projektů,které ekonomice opravdu pomohou. Ne však šrotovné. Šrotovné jsou spíše takové císařovy nové šaty, po kterých zbydou jen dluhy a oči pro pláč.
Milan Brlík
Klausovy žárovky
Snaha Václava Klause vyčlenit se za každou cenu, strhávat na sebe pozornost a bezhlavě kritizovat všechno okolo nabrala nový rozměr.
Milan Brlík
Vulgarizace společnosti a lidská povaha: Hrozí nám zánik?
Česká společnost se vulgarizuje. Mám kamaráda Petra, který vystudoval historii a latinu a rád o sobě říká, že je apokalyptickým věštcem; často srovnává úpadek Římské říše s dnešním stavem západní civilizace. Přestože jeho názory spíše nesdílím, musím mu dát za pravdu, že k určité formě úpadku společnosti dochází.
Milan Brlík
Nejen o státních maturitách aneb proč je školství tam, kde je
Ve školství je málo peněz. Pokud je někde málo peněz, odcházejí schopní lidé. Pokud odněkud odejdou schopní lidé, stav se nadále zhoršuje. Spirálovitě. Exponenciálně. Trend zhoršování kvality výuky je geograficky nevyvážený. Vesnice trpí mnohem více, než města.
Milan Brlík
ČSSD potřebuje prohrát. Kvůli sobě a kvůli demokracii.
Jak to tak vypadá, ČSSD si svým papalášským vystupováním, bezbřehým populismem a do očí bijící touhou po moci pomaličku, alespoň na nějaký čas, dláždí cestu do propadliště politických dějin.
Milan Brlík
Paroubek jako ikona generačního střetu
Mládí zápasí se stářím o místo na slunci. Paroubek se stal ikonou generačního střetu.
Milan Brlík
Blog je mazaný zevl
Blog je fakt mazaný zevl.
Milan Brlík
Šest dní v Praze v době krize
Šestidenní dovolená v Praze a nepostřehnutelné postřehy.
Milan Brlík
Lásko, nechám Tě zrát a odpočívat
Milan Brlík
Klaus nad Grónskem
Pan Klaus se při přeletu nad zimním Grónskem zamýšlí nad relevancí teorie o globálním oteplování.
Milan Brlík
Zpolitizované globální oteplování
Někteří odpůrci globálního oteplování vehementně odmítají jakoukoliv debatu, zastánci pak v globálním oteplování vidí příležitost, jak sjednotit celý svět pod vlajkou boje proti zlému uhlíku. Odpůrci se většinou staví za pravicové entity jako například americké Republikány či českého Klause, vyznavači pak tíhnou k socialistickým až anarchistickým názorovým proudům a v globálním oteplování spatřují příležitost pro nastolení jakéhosi globálního Slunečního státu.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 42
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2221x