Klaus nad Grónskem

Pan Klaus se při přeletu nad zimním Grónskem zamýšlí nad relevancí teorie o globálním oteplování.

Mnohým čtenářům je jistě dobře známo, že počátkem března na severní polokouli končí zima. Panu prezidentu Klausovi tento fakt zřejmě unikl, když se ve svých zápiscích z Cesty do Ameriky v desetikilometrové výši divil nad tím, jak je vůbec možné považovat globální oteplování za reálné, když je Grónsko začátkem března úplně bílé. Ve svých představách jej vidím, jak s hlavou přilepenou u okýnka první třídy Boeingu 747 polohlasně lamentuje: "To jsem blázen, to jsem blázen. Vono to Grónsko je naprosto, ale naprosto bílý!"

Já jsem v prosinci letěl nad Grónskem taky. Sluníčko se v poledne sotva vydralo nad obzor a svými slaboučkými paprsky bohužel nezvládalo ohřívat polární pustinu natolik, aby zde v březnu  pan prezident mohl dát za pravdu teoriím o globálním oteplování.

Vikingové, kteří pod vedením masového vraha Erikssona v desátém století přistáli u břehů tohoto největšího ostrova na světě, pojmenovali Grónsko právě GRØNLAND, což v překladu znamená "Zelená země. Založili zde asi pět osad a pobyli až do počátků malé doby ledové ve 14. století. Jak se jim však v Grónsku dařilo zůstává záhadou. Odpůrci globálního oteplování pod vedením vševědoucího "prezidenta Srdce Evropy" se domnívají, že Erikssonovo pokolení vzkvétalo.

Proč však Erikssonova posádka při cestě do Grónska pojmenovala jižněji položený ostrov právě Island, čili Země Ledu, zůstává pro globálně oteplené odpůrce tajemstvím, o kterém není radno hovořit. Pojmenovat Grónsko právě GRØNLAND bylo tedy nejspíš způsobeno tím, že v tomto případě bylo otcem myšlenky spíše přání než realita. Nutno podotknout, že svou roli zde mohl hrát i vychýlený Golfský proud, který mohl ovlažovat pobřežní části Grónska tak, jako třeba dneska ovlažuje břehy Norska. V letních měsících pak pobřeží Grónska skutečně mohlo být zelené.

Obrázek: Pobřeží Grónska v prosinci na 70. rovnoběžce:

Proto bych našemu panu prezidentovi doporučil pročítat nejen texty odporující teorii globálního oteplování, nýbrž i texty názorů opačných. Jeho glosy při přeletu nad zimním Grónskem pak nebudou vypadat tolik jednoduše a jeho argumenty možná budou dávat vzdělané veřejnosti smysl.

Nakonec bych panu prezidentovi doporučil vzít to při zpáteční cestě přes Austrálii. Jsem totiž nesmírně zvědav na jeho komentář spálenišť, jimiž je Austrálie po nejteplejším létě za posledních několik set let dnes poseta.